Herba
Atlas plevelů
verze 2.2
Client: 34.204.169.76
Server: 81.0.232.118
www.jvsystem.net (port:80)
Uživatelů online: 46
Česká verze  English version  Deutsche Version

Odontites vernus (BELLARDI) DUM.

Zdravínek jarní

Vědecká synonyma: Odontites ruber (BAUMG.) OPIZ
Česká synonyma: Zdravínek červený
Anglický název: Red bartsia
Slovenský název: Zdravienok jarný
Německý název: Roter Zahntrost,
Acker-Zahntrost
Kód Bayer (EWRS): ODOVE
Čeleď: Scrophulariaceae / Krtičníkovité  zobrazit druhy...
Botanický popis: Jednoletý jarní nebo ozimý poloparazitický plevelný druh. Zakořeňuje v ornici jednoduchým kůlovým kořenem s bohatými postranními přísavnými kořínky (haustoria). Jimi zdravínek odčerpává vodu a vodní roztoky živin z cévních svazků kořenového systému hostitelské rostliny. Lodyhy přímé, asi 10 – 40 cm vysoké, krátce hustě přitiskle chlupaté, jednoduché až bohatě větvené. Listy vstřícné, přisedlé, kopinaté až úzce kopinaté, tupě zubaté. Květy krátce stopkaté, vstřícné, na jednu stranu lodyhy skloněné a tvořící tak jednostranné hroznovité květenství. Listeny listům podobné, často načervenalé, směrem vzhůru se zmenšující; mezi květenstvím a nejvyšším párem větví je 0 – 7 párů listenů s rudimenty květů (interkalární listeny). Kalich trubkovitý až zvonkovitý, 4cípý; koruna špinavě červená, chlupatá, dvoupyská, horní korunní pysk přilbovitý, dolní 3cípý. Plodem je dvoupouzdrá, přitiskle chlupatá, světle hnědá až hnědá, 7 – 9 mm dlouhá, elipsoidní tobolka, která je uzavřená ve vytrvalém, o něco kratším kalichu. Semena podlouhle vejčitá až podlouhle oválná, 1,4 – 2 mm dlouhá, světle hnědá až sytě hnědá, na povrchu je několik podélných žeber, mezi kterými jsou semena příčně rýhována.
Zdravínek jarní se u nás vyskytuje ve 2 subspeciích:
1. subsp. vernus (zdravínek jarní pravý) – lodyhy s (0-) 1 – 4 (-6) páry krátkých přímých, pod úhlem 20 – 45° odstávajících větví; listeny často delší než květy, koruna 9 – 10 mm dlouhá.
2. subsp. serotinus (zdravínek jarní pozdní) – lodyhy s (0-) 3 – 12 páry dlouhých, pod úhlem 50 – 80°odstávajících, obloukem vzpřímených větví; listeny obvykle kratší než květy, koruna 5 – 7 mm dlouhá.
Reprodukce a šíření: Rozmnožuje se pouze generativně. Kvete od června až do podzimu (subsp. vernus zpravidla od června do července a subsp. serotinus od července do října) a na jedné rostlině dozrává až několik tisíc semen (až 11 000). V ozimech dozrálá semena většinou vypadají před sklizní plodiny. Semena jsou po uzrání méně klíčivá, lépe klíčí po promrznutí v půdě časně na jaře nebo na podzim z hloubky asi 2 cm. V půdě setrvávají klíčivá delší dobu. Existenčně se mohou uplatnit především ty klíční rostliny, které se krátce po vyklíčení dostanou do styku s hostitelskými rostlinami (nejčastěji obilninami a travinami). V laboratorních zkouškách bylo zjištěno, že bez hostitelské rostliny se vyvíjí do dospělosti 0 – 8 (-24) % rostlin, s vhodným hostitelem 73 – 100 %. Šíří se špatně vyčištěným osivem, vodou, větrem aj.
Rozšíření a hospodářský význam: Rozšířen je především v Evropě a Asii. U nás se vyskytuje na většině území, od nížin až po horské oblasti. Subsp. vernus roste hlavně na polích (především ozimé obilniny), mladých úhorech; subsp. serotinus pak převážně na loukách, pastvinách, krátkostébelných sekaných a sešlapávaných trávníkách, březích vod, okrajích cest a podobných mírně ruderalizovaných výslunných stanovištích s rozvolněným porostem. Druh výrazně ustoupil z agrofytocenóz a na orné půdě se dnes vyskytuje výjimečně, jedná se málo významný plevelný druh.
BBCH 00 BBCH 19 BBCH 37 BBCH 55 BBCH 65 BBCH 65 BBCH 69 BBCH 77 BBCH 79 BBCH 79