Herba
Atlas plevelů
verze 2.2
Client: 3.88.161.108
Server: 81.0.232.118
www.jvsystem.net (port:80)
Uživatelů online: 46
Česká verze  English version  Deutsche Version

Veronica persica POIRET

Rozrazil perský

Vědecká synonyma:
Česká synonyma:
Anglický název: Common field-speedwell
Slovenský název: Veronika perzská
Německý název: Persischer Ehrenpreis
Kód Bayer (EWRS): VERPE
Čeleď: Scrophulariaceae / Krtičníkovité  zobrazit druhy...
Botanický popis: Jednoletý plevelný druh. Hlavní kořen je tenký, žlutošedý, s hojnými postranními kořeny. Lodyha je od báze větvená nebo nevětvená, poléhavá či v horní polovině vystoupavá, 10 – 50 cm dlouhá, oblá, chlupatá. Listy nejdolejší vstřícné nebo často všechny listy střídavé, řapíkaté, čepel široce vejčitá, na bázi uťatá, po okraji hrubě pilovitá, tupě špičatá, oboustranně řídce chlupatá. Jednotlivé květy vyrůstají z úžlabí listů na dlouhých stopkách – květní stopky 1,2 – 2x delší než podpůrný listen, za plodu se mírně jen prodlužující 1,5 – 2,5x delší než listen. Koruna je převážně světle modrá s tmavším žilkováním, v ústí žlutavá, 8 – 15 mm v průměru, kalich je zelený, se 4 brvitými úšty. Tobolky jsou širší než dlouhé, 4 – 6 mm dlouhé, z boku výrazně smáčklé, na ploše s výraznou síťnatou žilnatinou, roztroušeně až vzácně chlupaté, se šikmo postavenou zaschlou čnělkou, 2 – 2,8 (- 3,3) mm dlouhou, výrazně přesahující zářez tobolky (obr.). Semena mušlovitě zakřivená, v obrysu eliptická, asi 1,6 mm dlouhá, na povrchu s příčně vrásčitou až síťnatou skulpturou, žluhohnědá.
Reprodukce a šíření: Rozmnožuje se pouze generativně. Rostliny kvetou od března do října a na jedné rostlině dozrává průměrně 50 –100 semen, která postupně vypadávají z dozrálých tobolek. Semena jsou nepravidelně klíčivá, rostliny vzchází z povrchových vrstev půdy během celé vegetace a snadno přezimují. V půdě vydrží poměrně dlouho životné.
Rozšíření a hospodářský význam: Druh je původní v pohořích střední Asie. Do Evropy byl zavlečen počátkem 19. století pravděpodobně do botanických zahrad, v současnosti téměř kosmopolitní druh mírných klimatických pásů. U nás patří k nejběžnějším plevelovým a ruderálním druhům, je velmi hojně rozšířen od nížin až do podhorského stupně a roztroušeně vystupuje podél komunikací a na rumištích do horského až subalpinského stupně. Roste na polích, zahradách, ve vinicích, úhorech, rumištích, skládkách, mezích, podél komunikací aj. Vyhýbá se pouze čistě písčitým půdám, obecně extrémně suchým či naopak trvale vlhkým synantropním stanovištím. Nejvíce škodí v přezimujících plodinách, zvláště ozimých obilovinách, ozimé řepce, víceletých pícninách, ale i jařinách, okopaninách a zeleninách. Patří mezi méně nebezpečné plevele. Může růst a vyvíjet se i za nízkých teplot. Je však světlomilný a nesnáší zastínění, při dostatečné konkurenci pěstované plodiny ustupuje z porostu. Ve větším množství snižuje krmnou hodnotu píce.
BBCH 00 BBCH 12 BBCH 22 BBCH 25 BBCH 65 BBCH 65 BBCH 79 BBCH 79